close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 
I Jan Tleskač se bál Ema....

-5- Na pomoc Losnovi

28. března 2008 v 19:06 | Tom Raziel |  Tajemství Velkého Vonta (verze T. R. Draculy)
V klubovně Žlutého květu zavládlo po Širokových slovech hluboké ticho. Vláďa Dratuš se neklidně zavrtěl na svém místě. "Ale proč ??" zeptal se, aby přerušil mlčení. "Netuším." odvětil Široko, ale tón jeho hlasu mluvil o opaku. Vláďa se zamyšleně opřel o svoji hůl. Z kouta kůlny se ozvalo jemné zapraskání. Myši. "Musíme Otu nějak vysvobodit." Široko tiše přikývl aniž si uvědomil, že to Vláďa při nejlepší vůli zaznamenat nemohl. Byl však až příliš zabrán do vlastních myšlenek, než aby vnímal něco ve svém okolí. Vláďa nic neříkal.
"Tak tedy," řekl pak tiše. "Jak to uděláme ???" Světlo dvou petrolejek se nepatrně zakomíhalo poryvem větru, který sem pronikal zvenčí. Když konečně promluvil, vypadal Vláďa, že váží každé slovo,. "Především se tam musíme vypravit co nejdřív. Mám strach co by s Otou bylo, kdybychom jim ho tam nechali déle než to bude nutné. Půjdu tam nejdřív sám. Uvidím co s nimi zmůžu." Po těchto slovech se Vláďa zvedl ze svého místa na voze a přikročil ke dveřím kůlny.
"Buď ve střehu, když tě budu potřebovat, dám ti vědět. Zatím se ale soustřeď na svůj hlavní úkol. Víš jistě sám dobře o čem mluvím."
Široko opět váhavě přikývl. "Dobře." Ani trochu se mu Vláďův návrh nezamlouval, v tuto chvíli byl však proti jeho vůli bezmocný. Vláďa vyšel z kůlny a ztratil se ve večerní tmě. Lampy byly již hodinu rozsvíceny, ale jejich slabé nazelenalé světlo zdaleka nestačilo k osvícení celého prostoru ulice, byť úzké, jak bylo pro Stínadla typické. Večer byl větrný a nevlídný. Po několika vteřinách váhání vyšel ze dveří i Široko. Nenápadně se rozhlédl, aby zjistil kterým směrem se jeho kamarád vydal. Musel být opatrný, opatrnější než kdy v životě byl, Vláďa byl sice slepý, ale ostatní jeho smysly nebylo radno podceňovat. Neslyšným krokem se vydal za ním.
Ve sklepě jednoho z domů v ulici Ve sklepeních bylo mezitím rušno. Vláďa se opatrně vplížil dovnitř. Nebylo třeba, aby si ho někdo všiml dřív než to bude nutné. Kde asi drží Losnu ?? Na okamžik ho zamrazilo, když si uvědomil, že tady jeho věrný kamarád vůbec nemusí být, vzápětí mu však srdce poskočilo. Odkudsi ze sklepa zaslechl jeho hlas. "Pusť mě." Nebylo pochyb, Losna je zajatcem Mirka Daneše !!
Vláďa po hmatu našel vchod do sklepa a vydal se po vlhkých schodech pomalu dolů. Sestup byl nekonečně dlouhý, Vláďovi přišlo, že schodiště vede snad do samých pekel. "Vlastně to není moc daleko od pravdy." usmál se pro sebe v duchu. Konečně vstoupil do prostor sklepa. Teď už se nesnažil nijak ukrýt. Slabě se na neviděné Vonty usmíval.
"Co ??" vyletěl ze svého křesla, jejich vedoucí, sám Mirek. "Ty se opovažuješ ??" jako by se zalkl pod přívalem vlastních kleteb a nebyl schopen pokračovat. Jen naprázdno otvíral pusu nad Vláďovou drzostí. "Ano, opovažuji se." Vláďa se nedal nikterak vyvést z míry. "Zajali jste mého člověka." záměrně nemluvil o Losnovi jako o kamarádovi, mohlo by to být pro něho nebezpečné, kdyby si Danešovci uvědomili koho lapili. "Přišel jsem si pro něj." Daneš se pohrdlivě usmál. Tak Velký Vont si přišel pro svého poddaného. Jak dojemné." pitvořil se. "Tak si pro něho pojď ty hrdino." Banda Vontů kolem Mirka Daneše ocenila jeho vtip smíchem. Vláďa k němu neslyšně přikročil. "Varuji vás naposledy. Vydejte mi Otakara Losnu." nikdo na tuto výzvu nereagoval. "Dobrá" pousmál se Vláďa klidně a rozmáchl se svou slepeckou holí proti nejbližšímu nepříteli. Vont to nečekal a svezl se k zemi. A po něm další. A další. Vláďa se svou holí mistrně odrážel útoky zuřících Danešovců a sám rozdával rány každému v dosahu jeho hole. Konečně s Danešem osaměli. Zdálo se, že se po celou dobu do lítého boje svých přívrženců nezapojil. Teď přistoupil těsně k Vláďovi a jeho ovanul Danešův horký dech. "Ve Stínadlech se povídá, že ses spřáhnul se samotným Širokem, Dratuši, je to pravda?" Vláďa neodpověděl a udeřil ho svou holí do obličeje. "Jsem tu pro Losnu, ne abych zodpovídal tvé dotazy, Mirku Daneši." Boj byl dlouhý a tuhý, tentokrát už ani Vláďa nezůstal zcela nezraněn, z rozraženého rtu mu vytékal slabý pramínek krve. Daneš byl náročným protivníkem i pro Vláďu.
Losna napjatě sledoval jejich boj. Věděl, že to jeho vůdce dokáže. Fascinovaně sledoval záblesky bílé hole v šeru. Vláďovo tělo pracovalo jako perfektně seřízený stroj. Ze stínů v koutě se vynořila čísi ruka a překryla Losnova ústa. "Psst... to jsem já, Široko. Pojď jdeme, Vláďa nás dožene." Losna se překvapeně obrátil na mladíka za sebou. "Široko..." "Jdeme, Oto." přerušil Široko důrazně kamarádovy litanie nad svým nečekaným zjevením. Oba se společně vyplížili na ulici. "Zůstaň tady." nakázal vysoký mladík se škraboškou na tváři dosud vyděšenému Losnovi. "Dojdu jen pro Vláďu. Hned jsme zpátky." S těmito slovy zmizel Stínadelský přízrak opět ve tmě Danešova sklepení.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama