Večer pokročil. Ulicemi Stínadel tančily měkké stíny a zapadající slunce barvilo zemi do ruda. Nad pulzujícím městem visela mračna. V něžném oparu pokročilého soumraku ležel na chodníku v ulici Harfenická s rozpřaženýma rukama a s němým výkřikem na rtech, v očích prázdný vytřeštěný pohled. Od žlutého špendlíku na klopě se odrážely paprsky pozdního slunce. "Mysleli si, že má Ježka on ?" zvedl Široko za svou maskou tázavě obočí. Losna přikývl. "Ano, řekl bych, že ano." Oba pohlédli na ležícího chlapce jako by doufali, že jim dá nějakou odpověď. Vont jménem Karel Bronický však již nic vypovědět nemohl. Jeho chladnoucí tělo leželo na dlažbě navždy strnulé v němém výkřiku smrtelné hrůzy. "Jak se to stalo ??" zeptal se Široko po chvíli rozpačitého mlčení. "Vontové, co ho našli si myslí, že ho někdo shodil z toho okna támhle.Tam nahoře se prý našel poničený list ginga." Široko tiše přikývl. "Tak sem jsme to teda dopracovali." poznamenal se značnou dávkou hořkosti. "Místo svornosti proti ostatním se vybíjíme mezi sebou. Jak vůbec věděli na koho mají zaútočit ? I když se nakonec mýlili..." sevřel v kapse neforemný kožený váček. "To je to nejhorší," ozval se poprvé za celou dobu Vláďa Dratuš a poklepl svou holí o dláždění. "Někdo nás musel zradit." Zavládlo na okamžik ticho. Losna se vyhýbal Širokovým nechápavým pohledům. Vláďa upíral slepý pohled před sebe. "Víš, Široko, Karel skutečně měl hlavolam. Jen na několik dní, než se nám podařilo tě najít, takže ty informace vlastně nebyly úplně mylné. Jen kapku opožděné."
"Takže je to pravda." zamumlal trochu ochraptěle Široko. "Máme mezi sebou zrádce." Losna zamračeně sklopil hlavu a vypadal, že o čemsi usilovně přemýšlí. Vláďa mezi tím pokračoval. "Nikomu jsem se o tom nezmiňoval. Věděl jsem to jen já a tady Losna. Pokud tedy nepředpokládám, že je zrádcem někdo z nás, musel náš rozhovor někdo vyslechnout."
"Měli jste někoho na stráži ??" zeptal se zamyšleně Široko. "No, ano." připustil Vláďa. "Ale ti byli venku celou dobu. Nemám důvod jim nevěřit."
"Pak to musel být někdo koho stráže znaly, a tudíž bez obav pustily dovnitř, ale být tebou tak si ty stráže ještě ověřím."
"To myslím nebude třeba." ozval se po dlouhé době Losna a ukázal prstem před sebe. Široko se zahleděl tím směrem. Blížila se k nim skupina Vontů, kteří mezi sebou kohosi vlekli. "Našli jsme je v klubovně." volal jeden z nich už zdálky. Široko přimhouřil oči a snažil se rozeznat postavy zajatců. Nebylo to snadné, zápasili o každý krok. Určitě je zná, kdysi už je viděl. Pak ho zamrazilo.
Jistěže je zná před necelým rokem mu hodně pomohli. To oni získali Vontskou kroniku a dosadili Vláďu Dratuše do funkce Velkého Vonta.
Rychlé šípy !
Chvíli nebyl mocen slova. Snad se mýlí tohle přeci nemůže být pravda. Nejčestnější chlapci, jaké kdy viděl. Jako ve snách došel k nim. "T-to vy ??" Mirek Dušín překvapeně zvedl hlavu. "Cože ??" Mezitím už k nim doběhl i Losna a Vláďa. "Jak jste mohli ??" vykřikl Losna dřív než ho někdo stačil zastavit a prudce udeřil Mirka do brady. Ten ránu nečekal, a tak na okamžik poklesl na kolena. Losna toho využil a srazil ho kopnutím k zemi. "Proč ?" vykřikl. "Co proč ? Co jsme podle vás udělali ??" zasípal Mirek na zemi a pokusil se zvednout na nohy. Marně, Losna ho znovu srazil. A znovu. A znovu. Ze Široka konečně opadl prvotní šok a postavil se naproti Losnovi. "POČKEJ, SAKRA! Vždyť přece-" nestačil to doříct, Losna udeřil v zápalu i jeho. Pak se zarazil. Po tvářích mu stékaly slzy. Právě on měl k těm pěti nejblíž. Širokovi zpod masky stékala krev. "Dost.." Losna klesl na kolena. "Proč ?" zašeptal jako by z něho vyprchala všechna energie. Mirek udiveně zvedl hlavu k Širokovi s Vláďou. "Co se stalo?" zeptal se tiše. "Byli jste to vy, kdo vyzradil, že Ježka v kleci má Karel Bronický ??" obrátil se Široko k Rychlým šípům. "Ty si dovoluješ nazývat nás ZRÁDCI ??" vyhrkl Rychlonožka a vrhl se k němu. Široko ho popadl za zápěstí a prudce stiskl. Rychlonožka vyjekl bolestí. "Nedovoluju si vůbec nic. Jen se ptám: Byli jste to vy kdo vyzradil, že TEN PITOMEJ HLAVOLAM MÁ KAREL ??" Zlost a bezmoc cloumaly jeho tělem. Rychlé šípy se dívaly jeden na druhého, jako by nic z toho co jim Široko říká nechápali. Losna klečel na zemi s hlavou v dlaních. Širokův stisk zesílil a Rychlonožkovi vytryskly bolestí slzy. "Přestaň." zakvílel Červenáček sledujíce Rychlonožkův pobledlý obličej. "TAK BYLI JSTE TO VY NEBO NE ???" Širokův výkřik se rozlehl tichem. Jarka Metelka pomalu zavrtěl hlavou. "Ne." "Nic takovýho bysme neudělali." dodal rychle Jindra Hojer. Rychlonožka se svezl na zem a mnul si pochroumané zápěstí.
Široko se obrátil k odchodu. "Počkej !" slyšel za sebou Mirkův hlas. "Co se stalo ?? Široko?" Kráčel pomalu ztichlou ulicí a postupující tma ho halila do svých závojů. Přišla mlha a on šel s ní. Za sebou nechával křičícího Mirka, Losnu i Vláďu.