close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 
I Jan Tleskač se bál Ema....

-1- Noční návštěvník

28. března 2008 v 19:01 | Tom Raziel |  Tajemství Velkého Vonta (verze T. R. Draculy)
Je to moje vlastní verze závěrečného románu trilogie Dobrodružství v temných uličkách jelikož Jestřábova verze se mi jaksi nezamlouvala... snad mě neukamenujete... zde je první kapitolka.
Seděl na parapetu okna a vyhlížel ven. Ze tmy na obzoru vystupovaly obrysy střech obytných domů, kostelů, obchodů a v bezprostřední blízkosti se dokonce rýsovaly stříšky kůlen ve ztemnělých dvorech. Ulicí dole se valila mlha, hustá a bílá a zaplavovala průjezdy domů naproti. Světla pouličních lamp mdle poblikávala několik metrů pod ním. Všude vládlo ticho. Bylo krátce po půlnoci. Vnímal vůni nočního vzduchu smíšenou s kouřem cigarety, kterou svíral mezi ukazováčkem a prostředníkem pravé ruky. V tuto jedinou hodinu vládl ve Stínadelských uličkách nebeský klid. Kolik toho tu už zažil ? Těžko říct. Potáhl z cigarety a lenivě se protáhl. Neměl strach, že spadne. Přežil už mnoho o hodně nebezpečnějších pádů. Pohlédl dolů, kde se v louži na dlažbě zračilo světlo z pouliční lampy. Dokázal by odsud seskočit dokonce aniž by si přivodil zranění. Měl před sebou ještě necelou hodinku klidu, než se začnou opilci potácet z hospod. Vontové vždycky vyplácali hromadu slov na to, aby dokázali, jak jsou odvážní. Teď ale byla ulice prázdná. Ani jeden z těch hrdinů si v tuhle hodinu netroufne vystrčit nos. Uchechtl se a znovu s požitkem vtáhl kouř do plic. Kouřil od svých sedmnácti. Kdepak, on nebyl z Rychlých šípů, šlechetných odpůrců cigaret. Nedokázal by jít příkladem, tak jako oni, a ani prostředky, jichž užíval k dosažení svého cíle, byť dobrého, nebyly nejčistší. Ale to už je dávno. Je to skoro rok, co se naposled objevil, aby sám napravil to, co bylo podle jeho názoru špatně. Od té doby se mnohé změnilo. Vontové na něho zapomněli, vlastně každý na něho zapomněl. Žil na vlastní pěst, teď momentálně v podkrovním bytě ve Hřbitovní ulici. Živil se jak to šlo. Ne nad tímhle se nechtěl zamýšlet, nebylo to pro něho právě příjemné téma. Povahou byl vždycky až příliš dobrodruh. Až příliš na to, aby vydržel v poctivém zaměstnání, spoutávala ho zdejší rutina. Nedovedl si dost dobře představit, že se něčím takovým má živit po celý svůj život.
Náhle se ve své pozici vztyčil. Zpozorněl. Pokud se nemýlil, slyšel kohosi lomozit ve vchodových dveřích. Zaposlouchal se do ticha. Už už si myslel, že se mu jen něco zdálo, když se zvuky ozvaly znovu. Kdosi stoupal po schodech k jeho bytu, zřetelně slyšel kroky a jakési tupé údery jako by kusem dřeva do stěn. Dotyčný postupoval pomalu a nejistě. Tak přece někdo ví, že ještě žije. Tak přece. Jeho svaly konečně povolily. Tuhle chůzi přece dobře znal.
Kroky se přiblížily a ozvalo se zaklepání. Dveře se se slabým vrznutím otevřely. "Široko ?" ozval se váhavě jeho noční návštěvník. V ruce svíral bílou hůl a v očích se mu zračil poněkud přezíravý pohled. "Jsem tu Vláďo."
"Poznals mě." poznamenal Vláďa Dratuš a vstoupil do místnosti. "Cigarety ?" pronesl vyčítavě. Široko si uvědomil, že v ruce stále svírá vyhasínající nedopalek a trochu zahanbeně jej vyhodil oknem. "Potřebujeme tě, Široko." promluvil po chvíli Vláďa. Širokovou myslí se rozšířilo prudké vzrušení. Že by se mu konečně podařilo vzepřít se zase na chvíli té ubíjející rutině ? Aby to zamaskoval došel ke dveřím a opatrně zavřel.
"Tak ?" pobídl novopečeného Velkého Vonta k větší sdílnosti. "Mažňák se odmítl smířit s prohrou." začal Vláďa. "A tak sehnal hrstku Uctívačů, kteří mu ještě zůstali, a chystá se mě zbavit a získat tak Velké Vontství a Ježka v kleci pro sebe. Losna vyslechl jejich rozhovor." "Tak tedy úkladná vražda ve Vontských řadách." protáhl Široko. "No musím uznat, že to tu ještě nebylo. To si ten idiot vážně myslí, že když zabije milovaného vůdce, budou ho ostatní následovat ??" Vláďa na něj pohlédl trochu zamračeně. "Nevím co si Mažňák myslí, ale vím, že Ježka v kleci získat nesmí." Široko krátce přikývl. "Tak to vypadá, že moje časy ve Stínadlech ještě neskončily, co ??" usmál se na mladšího chlapce vedle sebe, i když věděl, že to Vláďovy slepé oči vidět nemohou. Zvedl z nočního stolku cosi bílého, svou masku. Tak tedy ještě aspoň jednou může být Stínadlům a Vontům k užitku. "A co mám tedy dělat ?" obrátil se znovu k Vláďovi. "Ty víš." pronesl jeho společník a vytáhl z kapsy malý kožený váček. "Tady je Ježek, dávej na něho pozor." Široko trochu překvapeně zdvihl obočí, když hlavolam přebíral. "A pak," dodal Vláďa, když Široko delší chvíli mlčel. "musíš Mažňákovi zabránit v tom co chce udělat. Nemám strach ze smrti, ale mám strach co by bylo se Stínadly, kdyby se znovu ocitly bez vůdce." mluvil klidně a tiše. Širokovi došlo, že mluví pravdu a napadlo ho, že lepšího vedoucího si Stínadla ani nemohla vybrat. Cítil k Vláďovi tichý obdiv.
Přikývl. "Udělám všechno pro to, aby se to nestalo."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama