Lidská mysl má spoustu temných koutů, kam schovává svoje nejčernější myšlenky, takové, za jaké by se každý slušný člověk musel stydět. Takové, které by, kdyby se dostaly na svět, znamenaly jednosměrný lístek rovnou do pekla.
Malá Laura Greenová měla poměrně jasnou představu o pekle. "Peklo musí být vzrušující." řekla jednoho dne faráři Bodendiekovi, když jí vyčítal, že mu nevěnuje pozornost při bohoslužbě. Neměl vůbec pravdu, Laura mu věnovala pozornost, dokonce víc než si ostatní mohli myslet. A velice dobře se bavila. "Vůbec netušíš o čem vlastně mluvíš, holčičko..!" zděsil se tehdy farář. Ale Laura věděla.
Pán Bůh tedy říká, že když budeme hodní a budeme dodržovat desatero, přijdeme do nebe, a když ne, skončíme v pekle. Co je to peklo ?? O pekle se nemluví.
Laura ve svých útlých šesti letech měla již svůj plán v hlavě dávno hotový, ve snech snad i nesčetněkrát vykonaný. Dostane se do pekla, a jestli Pán Bůh nelže, bude to dokonce směšně snadné.
Teď stála v koupelně na nízké stoličce, kterou používala, aby dosáhla ručkama do umyvadla a ze zrcadla se na ní usmívala její sestra, dvojče stvořené z odrazu světla dopadajícího na lesklý povrch zrcadla. Okolo ní se na zemi povalovaly prameny tmavých vlasů. Byla doma sama, tedy zatím, v 17:30 přesně však vrznou domovní dveře a do předsíně vpluje její matka, půvabná žena dlouhých rusých vlasů a jemných rysů.
Laura sevřela v ruce nůžky a vzrušeně vydechla. Už brzy. Když se naposledy dívala na hodiny na svém nočním stolku, ukazovaly 16:39 a od té doby mohla uplynout dobrá půlhodinka. Jak asi vypadá krev ?? Jaký bude maminčin obličej až jejím srdcem pronikne čepel nůžek ?? Jestlipak bude pak také tak milá a dokonalá jako vždycky ??
Pohrdlivě si odfrkla. Milá a dokonalá, ano, to jenom Laura byla vždycky ta špatná, za kterou se její rodiče museli stydět. Ta ubohá malá ignorantka, která se smála při bohoslužbě. Copak to nevidí ?? Copak jim Bůh nepřijde k smíchu ??
Copak tatínkovi nepřišel k smíchu, když šukal svojí sekretářku, tu odpornou babu, co vždycky říká: "Tomu ty ještě nerozumíš, holčičko.." teď uvidí, čemu Laura rozumí a čemu ne, až objeví tatínkovo tělo v tratolišti krve. Copak mamince nepřišel ten panák tam nahoře k smíchu, když se zpila na tátově firemní oslavě, ve chvíli kdy ho viděla s tou děvkou z kanceláře ??
Nic z toho neměla Laura vědět, nic neměla vidět, aby si ty dva zkurvenci, co se nazývají jejími rodiči, co si po tom všem ještě troufnou nazývat jejími rodiči, dál mohli hrát tu odpornou komedii na normální, perfektně fungující rodinu. A co ona ?? Celé peklo je při ní, tak koho zajímá Bůh, hlasitě se mu smála a její dvojče za zrcadlem s ní, smály se až se za břicho popadaly. Koho zajímá ten ubožák tam nahoře, co to všechno klidně dovolil ?? Koho ?? Sám nejvyšší Satan, její sestra v zrcadle, všechny ty zrůdy kolem ní, celé ty zástupy křičí její jméno. "Ano, Lauro, ano !!!"
Dost...
proč se při čtení této povídky vždycky tak škodolibě usmívám?? x)