close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 
I Jan Tleskač se bál Ema....

Poslední záchranná výprava

24. listopadu 2007 v 20:27 | Tomas van Dracula |  stories aneb mé povídky na dobrou noc
Dokážu to, vím že ano. Na chvíli jsem se zastavil, abych popadl dech. Ostrá a neodbytná bolest v plicích na chvilku povolila. Pomalu jsem vydechl. Na člověka s pokročilým stadiem tuberkulózy neběhám špatně. Ptáte se proč tolik riskuju ?? Musím je zachránit. Vím, že to bude poslední věc, co udělám, ale musím to dokázat. Jsou to mí kamarádi. Tahle myšlenka mě znovu přiměla dát se do klusu. Zapisuji jen v rychlosti. Kdybych tenhle papír zahodil, nejspíš bych měl větší šanci dokončit to, co musím, ale mám pocit, že někdo musí vědět, co se se mnou stalo. Jestli padnu dřív, než jim stačím pomoct, někdo musí tyhle zápisky najít. A pokračovat, pokud už nebude pozdě. Ne, na tohle bych asi neměl myslet, stejně jako bych neměl myslet na bolest.
Mí kamarádi, mí nejdražší jsou v nebezpečí. Těžko odhadovat, co jim ten parchant může udělat. Proto riskuju smrt přímo tady na ulici. Chodníky jsou většinou prázdné, několik pozdních chodců jsem potkal jen na hlavní. Ani v oknech se nesvítí. Těžko by si mě tady někdo všiml. Nejdřív až ráno a to už by bylo pozdě. Měl jsem je líp hlídat. Ne, hloupost, ať už bych udělal cokoli, našel by si způsob, jak nás dostat. Zbytečně se vyčerpávám a vůbec dělám spoustu chyb. Bože, jen ať tohle zvládnu. Ne, ne Thomasi, nesmíš si přestat věřit. Nesmím, pravda, ale čím dál častěji mě teď napadá, že to přeci jenom nedokážu, že přijdu pozdě, že chcípnu někde tady na ulici, dřív než se k nim stačím dostat. A i kdybych se tam dostal včas, jakou mám šanci ho porazit v tomhle stavu ??
Bože, už zase ty myšlenky. Tak dost. Nefňukej a běž, jen běž, Razieli, tohle musíme dokázat. A společně to taky dokážem. Navzdory svému přesvědčování se musím na chvíli zastavit, abych popadl dech, bude to jen chvilička, slibuju. Nesmím ztrácet čas nesmyslama. Tak dobře, běžíme dál. Přepadl mě záchvat kašle, ale dokázal jsem ho potlačit, už teď ale cítím v krku kovovou chuť krve. Ne, teď ne, dej mi ještě chviličku, pak už je to fuk, ale teď musíš ještě chviličku vydržet.
Zahýbám do poslední ulice. Je tu větší tma než v těch předchozích a taky větší vlhkost. Hůř se tady dýchá. Zvlášť nám, souchotinářům. Nejradši bych se tomu sípání, co teď vydávají moje plíce začal smát, ale to by mě zbytečně vyčerpalo, a já potřebuju sílu na každý metr co uběhnu. Další příval kašle, tentokrát mu už nešlo zabránit. Na košili mě teď studí pozvolna zasychající skvrna krve. To nic, všechno je ok. Tak běž dál, Tome a nezastavuj se pořád. Musíš to přece stihnout. Kašel mě dusí i za běhu. Už nemám čas se znovu zastavovat. Nesmím se zdržovat. Pomalu přestávám dýchat, ale je to dobrý, ještě pořád se držím na nohou a dokud se udržím na nohou, poběžím dál. Potřebují mě. Podařilo se mi vykašlat aspoň část toho chuchvalce, co mi brání dýchat. Je to o něco lepší, pořád se mi ale nedostává kyslíku. Zuřivě se snažím vykašlat ještě ten zbytek, ale nedaří se mi to. Jestli se to nespraví, bude brzo konec. Kašláním se ale jenom připravuju o energii. Já vím, už jsem s tím nudný. Myslím, že tam nedoběhnu. Pokud tu tenhle papírek někdo najde, prosím, ať se pokusí dokončit, to co jsem začal. A pozdravuje je ode mě. Číslo toho mizernýho baráku je 131, jsou to ty dveře támhle na konci ulice. Ale teď bych měl ještě zkusit pokračovat. Ježíši, to bolí.. Musím si kleknout, ta krev, co mi zůstala v krku stále nevychází, a co hůř, přidává se nová. Myslím, že tady jsem skončil. Je mi to líto. Sbo
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Kira Crow Kira Crow | Web | 3. prosince 2007 v 22:03 | Reagovat

Krásné, procítěné, upřímné... *smrk* xDD

2 Vicky Vicky | Web | 3. února 2008 v 19:35 | Reagovat

sniff..

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama