
vlastním jménem Erich Paul Remark
Narodil se 22. června v německém Osnabrücku v rodině knihvazače a zemřel 25. září 1970 ve švýcarském Locarnu na srdeční chorobu.
Roku 1916 odešel tehdy 18letý Erich jako dobrovolník do 1. světové války. Na západní frontě byl však brzy vážně raněn a konec války prožil v lazaretu. Po návratu z války měl značné problémy (ostatně jako my všichni XDD) začlenit se do společnosti. Vystřídal řadu povolání, z nichž některé později využil při psaní svých románů. Z těch nejkurióznějších bych zde jmenoval obchodníka s náhrobními kameny, automobilového závodníka a učitele XDD.
Hodně cestoval např. po Itálii, Švýcarsku, Balkáně a Turecku. V roce 1931 emigroval do švýcarské Ascony.
Po roce 1933 se dostal na index zakázaných autorů a v roce 1938 byl dokonce zbaven německého občanství. Jeho knihy byly veřejně páleny. Rok nato emigroval do New Yorku, kde získal americké občanství.
Zajímavostí je, že během války zemřela v koncentračním táboře jedna z jeho sester a jeho to později inspirovalo k napsání románu Jiskra života. Byl dvakrát ženatý.
Tak a teď jak jsem se k němu dostal já... Jednoho ne příliš krásného dne jsme s tátou jeli z Volyně a bavili se shodou náhod o literatuře, a tak se mi jen tak letmo zmínil o tom, že existuje jakýsi román jménem Tři kamarádi o třech veteránech z 1. světové války, které pojí kamarádství na život a na smrt ještě zocelené válkou. Tato kratinká zmínka zůstala v mé hlavě a ač jsem si to příliš neuvědomoval, čekala zde na svou příležitost. Ta přišla při jedné z mých četných návštěv knihovny. Krčili se tam v rohu police, v černých odrbaných deskách, Bílý nadpis skromně hlásal prosté E. M. Remarque Tři kamarádi. Zachránil jsem je z onoho rohu police a odnesl si je ještě týž den domů. Po přečtení jsem shledal, že jsem právě našel nejlepší knihu jakou znám. Tedy jednu z nejlepších. Od té doby už jsem přečetl mnoho dalších Remarqueových románů, ale žádný z nich nemohl Třem Kamarádům, Ottovi, Gottfriedovi a Robbymu konkurovat. Ti tři se samozřejmě již dávno pyšní v novém tmavozeleném obalu čestným místem v mé knihovně a tak to vlastně šťastně končí.
Narodil se 22. června v německém Osnabrücku v rodině knihvazače a zemřel 25. září 1970 ve švýcarském Locarnu na srdeční chorobu.
Roku 1916 odešel tehdy 18letý Erich jako dobrovolník do 1. světové války. Na západní frontě byl však brzy vážně raněn a konec války prožil v lazaretu. Po návratu z války měl značné problémy (ostatně jako my všichni XDD) začlenit se do společnosti. Vystřídal řadu povolání, z nichž některé později využil při psaní svých románů. Z těch nejkurióznějších bych zde jmenoval obchodníka s náhrobními kameny, automobilového závodníka a učitele XDD.
Hodně cestoval např. po Itálii, Švýcarsku, Balkáně a Turecku. V roce 1931 emigroval do švýcarské Ascony.
Po roce 1933 se dostal na index zakázaných autorů a v roce 1938 byl dokonce zbaven německého občanství. Jeho knihy byly veřejně páleny. Rok nato emigroval do New Yorku, kde získal americké občanství.
Zajímavostí je, že během války zemřela v koncentračním táboře jedna z jeho sester a jeho to později inspirovalo k napsání románu Jiskra života. Byl dvakrát ženatý.
Tak a teď jak jsem se k němu dostal já... Jednoho ne příliš krásného dne jsme s tátou jeli z Volyně a bavili se shodou náhod o literatuře, a tak se mi jen tak letmo zmínil o tom, že existuje jakýsi román jménem Tři kamarádi o třech veteránech z 1. světové války, které pojí kamarádství na život a na smrt ještě zocelené válkou. Tato kratinká zmínka zůstala v mé hlavě a ač jsem si to příliš neuvědomoval, čekala zde na svou příležitost. Ta přišla při jedné z mých četných návštěv knihovny. Krčili se tam v rohu police, v černých odrbaných deskách, Bílý nadpis skromně hlásal prosté E. M. Remarque Tři kamarádi. Zachránil jsem je z onoho rohu police a odnesl si je ještě týž den domů. Po přečtení jsem shledal, že jsem právě našel nejlepší knihu jakou znám. Tedy jednu z nejlepších. Od té doby už jsem přečetl mnoho dalších Remarqueových románů, ale žádný z nich nemohl Třem Kamarádům, Ottovi, Gottfriedovi a Robbymu konkurovat. Ti tři se samozřejmě již dávno pyšní v novém tmavozeleném obalu čestným místem v mé knihovně a tak to vlastně šťastně končí.
Nejses ty to zkurvene decko co hraje wow ?