close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 
I Jan Tleskač se bál Ema....

Skrýváme rozpaky

10. dubna 2007 v 13:36 | Tom |  stories aneb mé povídky na dobrou noc
Psal jsem to v rychlosti tak to podle toho vypadá ale jinak, zasvěcení vědí, že se jedná o fanfiction k mému oblíbenému anime, Noir.

Díváme se na sebe. V pokoji je klid, jen záclona tiše povlává v lehkém nočním větru. Tvůj obličej je ve tmě bledý a napjatý. Nevíš proč jsem tě sem přivedla, kdybys jen věděla. Co teď má drahá milá? Co teď ty sladký mladý živote? Skrývám obličej do stínu, abys neviděla, jak se usmívám. Proč, proč ten úsměv? Hryžeš se do rtu a tvá tvář se ode mne odvrací. Cítíme rozpaky. Obě. Neboj se, už to nebude moc trvat....
Dlouho jsme se neviděly, skoro jsi mi chyběla. V ruce svírám vidličku, od tebe, vzpomínáš, a prsty se mi lehce chvějí. Tenkrát na ní byla moje krev. Milovala jsem tě, Kiriko, copak to nevíš?
Znovu se nejistě usmívám, tentokrát se ti ale dívám do očí. Snad tě to trochu povzbudí. Skrýváme svoje rozpaky mistrně, jako to dovedou jen lidé našeho řemesla. Chladný kov mě studí v dlani. Musím to udělat co nejdřív. Jsi krásná. Dívám se na tebe a ty víš co si myslím. Náhle se tvoje oči rozšíří. Ano, ano, proto jsme tady, Kiriko. Má chytrá holčička.
Pomalu se nakláním k tobě. Je to skoro věčnost, co se naše rty naposledy dotkly. Je krásné tě znovu líbat. Všechno krásné teď ale musí skončit. Vzduchem se krátce a neslyšně mihne ruka svírající vidličku. Nejasně si uvědomuji, že je moje. Usměješ se na mě a pohladíš mě očima. Naposled.
Držím tvůj obličej v dlaních, a i když je dávno nehybný a studí, nemohu se na tebe přestat dívat. Jsi krásná. Skrývám svoje rozpaky, když naposled nahlas říkám: "Milovala jsem tě, Kiriko."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama